České hospodyňky důtklivě upozorňujeme na svatou jejich povinnost, aby za peníze, které v hospodářství jim svěřeny jsou, kupovaly vždy výrobky české. Nechť nevezmou u kupce to, co jim strčí. Ať žádají ku př. výslovně Kolínskou kávu, české mýdlo, české sirky a p. a nedají se přemluviti. Miliony zlatých ročně projde rukama českých žen. Úplný obrat v průmyslu českém by vykonaly, kdyby ve všem žádaly české výrobky. V různých městech byly by stavěny nové české továrny a národ český by bohatl. Zatím však vidíme, že české hospodyňky stále si libují v cizáckých výrobcích, myslíce, že jsou ,,lepší". V tom třeba je nápravy.

Střelnický sál. Osud tohoto nevlídného zasmušilého koutu, který ironicky ,,sálem" jsme jmenovali, jest rozhodnut. Ve schůzi pravovárečného měšťanstva, imponující většinou přijat návrh, aby střelnice byla přestavěna. Tím dostane se potřebám společenského života i národním podnikům našim důstojného stánku, jakého trpce jsme tu postrádali.
Jak se nám oznamuje, započne se s přípravnými pracemi ihned a počátkem jara vetchá budova nynější se rozboří a v podzimu příštího roku státi bude na místě jejím skvostná dvorana, která bude nejkomfortnější a nejprostrannější na českém jihu.

Uvítání císaře a krále na nádraží táborském minulou středu 12. t. m. bylo okázalé. Nádražní budova byla odekorována zelení, látkami barev zemských i říšských a praporci. Uprostřed perronu upravena byla tribuna, koberci pokrytá, v jejímž průčelí postaveno poprsí císařovo v hájku květinovém. Nad poprsím upevněny znaky říšské, zemské a městské. Kolem tribuny této rozestavila se šlechta v okresu táborském sídlící, místní duchovenstvo, představení státních úřadů, zástupcové samosprávy, ředitelové státních ústavů vyučovacích, sbory professorské atd. Na peronu stály korporace, spolky a žákovstvo. Vjezd dvorního vlaku oznámen střelbou a hymnou rakouskou. Z vlaku vystupivší císař a král osloven byl starostou města Tábora p. dr. Kotrbelcem. Po řeči jeho podána J. V. císaři a králi kytice chotí starostovou paní Marií Kotrbelcovou ve jménu paní a dívek táborských. Císař za projevy vlídně děkoval. Nastalo obvyklé představování čelnějších osobností a různých hodnostářů, z nihž někteří císařem byli osloveni. Císař prošel i před řadou spolků a korporací. Po čtvrt hodině odjel z nádraží. Dvorní vlak provázen voláním ,,slávy" a zvuky národní hymny. Podrobnosti a seznam osob vítání se súčastnivších přinesly úřední orgány české a německé, denní listy pražské i vídeňské.

Zpráva časopisu ,,Čas", jako bych byl králi svému představil se německy, jest bídná lež, vědomá neb nevědomá, neboť jak všemi členy sl. okresního zastupitelstva, mezi nimiž jsem stál, pak pp. členy obecního zastupitelstva a pp. rady zemského soudu v Táboře dokázati mohu,
1. nepředstavil jsem se mocnáři vůbec, nýbrž byl jsem p. c. k. místodržitelským radou Hulou představen ; již z té příčiny nemohl jsem se tedy představiti německy.
2. Císař oslovil mne sám a sice česky, následkem toho celý hovor mezi mnou a jím veden byl jedině v jazyku českem a ani jediného slova německého pronešeno nebylo.
3. Také mocnář s cís. radou a okres. starostou p. Drem. Zeisem, vedle něhož jsem stál, mluvil jen česky a také česky oslovil předsedy spolků a korporací.
Neznám osobu dopisovatele, jehož přec hledati možno jedině v Táboře a nestojí mi též za to, abych dále po něm pátral, leč prohlašuji, že člověk ten je ničema, jenž nezkalenou moji čest ve veřejnosti pokáleti hleděl, ale veřejnost táborská jej již po zásluze odsoudila. Časopis pak, jenž přináší podobné patrné lži, nechť nevychloubá se, že jest orgánem strany, kteráž má za účel v národě českém vychovávati charaktery.
V Táboře, dne 25. června 1901.

Největším rybníkem jest Jordán. Posledně byl loven asi v roce 1830. Vylovené ryby měly prodány býti do Prahy. Při lovu tomto stala se tato příhoda. Když se započalo, ozval se pojednou ze zástupu četných diváků mocný hlas: ,,Lidičky, proč pak si necháte ryby odvážet, vždyť patří Vám." Na povel ten vrhnul se lid na loviště a co který mohl, uchvátil a odnesl. V každém skoro domě bylo v den ten ryb dost. Vozy přípravené k transportu ryb do Prahy odejely prázdné.

Špásy, které se nevyplatí. Ve Vlastiboři u Soběslavi jest ještě dnes tak dobře, že lidé ze šprýmu ,,hrají si na zloděje"! Dva tamní občané, jinak řádní lidé v noci vnikli do chlévka obec. sluhy Bendy a vzali si tam králíka a husu. Kořist odnesli do hospody, kdež si nechali králíka připraviti a vesele popíjejíce pochutnávali si na pečínce. I na husu mělo dojíti, ale šenkýř odepřel husu upéci. Okradený čekal den, dva dny, že mu veselí občané, kteří neprovedli takový šprým poprvé, škodu nahradí, když ale se k tomu neměli, šel a udal četnictvu, co se mu přihodilo. Nyní se případ obrátil na ruby: veselým občanům smích zašel, neboť jsou docela vážně vyšetřováni statním zastupitelstvím v Táboře. Poškozený Benda utrpěl škodu 60Kč, za králíka 20Kč a za husu, která zůstala pohozena v kolně hostince a zkazila se, 40Kč