Hostem na Rutgers a v St. Louis, 2004

© 2004, Robert Špalek <robert@ucw.cz>, http://www.ucw.cz/~robert/, 2/4   english version

Jaká je Amerika?

z hotelu se bez auta moc daleko nedostanu Jiná, různá, větší. Spousta věcí tu funguje úplně jinak než v Evropě. Semafory jsou na druhé straně křižovatky, dopravní značky nejsou kreslené jednoduchými symboly, ale místo toho je na každé polopaticky vysvětleno v angličtině, co má člověk udělat a vůbec se bez auta člověk nikam nedostane (z mého hotelu maximálně 50 metrů daleko, takže jsem byl zcela odkázán na ostatní). Občas jsem měl pocit, že ani s autem, protože často jsou všechna parkovací místa obsazená. Co na to, že o pár metrů dál je spousta míst volných. Člověk může zaparkovat pouze u podniku, do kterého jde jako zákazník, v opačném případě ochranka volá odtahovku a za 5 minut je vyčištěno. Silnice jsou obrovské, auta ještě větší (nejoblíbenější jsou trucky) a všude jsou pořád zácpy.

Každý stát má svá pravidla, která se dost liší. V New Jersey se v supermarketech neprodává alkohol, dokonce ani pivo ne. Je potřeba speciální licence. V Missouri je to úplně v pohodě. V NJ se může na červenou odbočit autem doprava, ale hned v sousedním New Yorku je to zakázáno. V Missouri je na několikaproudých silnicích speciální prostřední pruh, který slouží pouze k odbočování doleva (střídavě z obou stran), nebo naopak k tomu, aby se připojující se auta, která úspěšně překonala polovinu vozovky, mohla zastavit a nabrat čas a sílu na druhou půlku. Je to potřeba, protože semafory přepínají provoz tak efektivně, že ve špičce je příliv aut nekonečný a čekání na sebemenší mezeru se pěkně protáhne. Ve vedlejším Illinois nic takového nemají. Na připoutání bezpečnostních pásů a pokuty jsou pravidla také všude jiná. V Missouri si spousta lidí pro pohodlí vůbec nezamyká auto, prý se tady nekradou. Jinde by to asi byl risk. Abych nezapomněl, základní silniční pravidla, tzn. kdo má kdy přednost, jsou tady docela odlišná od těch v Evropě. Nějak jsem to zjistil až po skončení výletu, asi to nebylo na těch světelných křižovatkách potřeba.

Pokud člověk nebydlí ve městě, kterých je tu jako šafránu, tak bydlí na předměstí. Opravdu jsou tak nekonečná, jak se o nich povídá, a nic není v jejich dosahu. Jízda do nejbližšího obchodu či restaurace trvá typicky 20 minut.

I jiné věci se liší. Elektrické zásuvky vypadají úplně jinak. Splachování záchodů jsem pochopil okamžitě, sprchu jsme dokázal pustit a seřídit teplotu asi za minutu, zátka do vany mi trvala dalších pár desítek sekund, zato kliky od dveří mi daly opravdu zabrat. Otevřít dveře, snad i odemknout, to by ještě šlo, ale po 5 minutách pokusů jsem rezignoval a nechal si vysvětlit, jak se zamykají :)) V restauracích jsou porce tak obrovské, že jsme je ani já nedokázal sníst, a taky pěkně tak nezdravé. Přesně jako v Pulp Fiction, když jsme si v McDonaldovi objednali na hranolky tatarku, tak se na nás dívali jako na blázny. V televizi jsou reklamy ještě nesnesitelnější než u nás a ve zprávách nebo v novinách publikují samé špatné zprávy, které se týkají pouze USA. Docela mě potěšili lidi; neměl jsem vůbec pocit, že by byli tak tlustí, jak se o nich povídá. Kromě pár lidí je to naprosto v normě. Možná to závisí stát od státu. Možná už mám měřítka posunutá z Holandska, ale holky tu jsou docela pěkné. Obchody se mi tu nelíbí, typické obchody s potravinami jsou šíleně velké a mají příliš velký výběr, že by se z toho jeden... Zelenina je tu ještě větší a ještě více bez chuti (pokud nepočítám biologicky pěstovanou, která je však děsně drahá).

New York

11.9. V sobotu 11. září jsem si zajel do New Yorku. Jak je pro mně typické, vůbec nic jsem nezjišťoval a jel jsem tam naslepo. Taxíkem na nádraží v New Brunswicku, vlakem na Pennsylvania Station v NY a pak metrem. V metru jsem identifikoval Wall Street a vystoupil tam. Zjistil jsem, že stojím v jižním Manhattanu ve finanční čtvrti. Vida, centrální burza, spousta vojáků, soud, banky a Broadway. Prošel jsem město k Brooklynskému mostu, pěšky tam a zpátky a do čínské čtvrti. Vrátil jsem se ke Ground Zero bývalého WTC a zjistil jsem, že je dnes 3. výročí 9/11. Všude po městě jezdili vyšňoření hasiči a policisté a před WTC byla nějaká sešlost. V podzemí se už začalo pracovat na nové Věži Svobody. Zajel jsem si metrem na Central Parku, obešel jezero oblíbené na jogging a vrátil se pěšky na nádraží. Večer rozsvítili místo WTC kužely světla, ale to už mi došla baterka ve foťáku. Manhattan mě naprosto okouzlil. Tohle město prostě žije a mrakodrapy jsou tady nejstarší; pocházejí ještě z doby před “železem a sklem” a spousta z nich je postavená ve starém stylu se spoustou dekorací.

Fotky z New Yorku
mrakodrapy na Wall Street burza vojáci hlídají burzu
mrakodrap na Manhattanu Brooklynský most starobylá architektura
Manhattan z Brooklynského mostu pěší zóna na Brooklynském mostě hasiči slaví výročí
ulice v New Yorku zvon u Ground Zero Ground Zero
policisté hlídají WTC plán Věže Svobody Ground Zero
jezero v Central Parku křižovatka v New Yorku mrakodrap v New Yorku
Manhattan

Pláž

12.9. Mario s dceruškou V neděli mě vyzvedl Mario s rodinou a jeli jsme na dětský workshop. Jeho děti (7 a 4) se učily o lasturách, jeli je sbírat na pláž a pak pozorovat v klubovně. Po skončení jsme se vyvalili na pláži s výhledem na Manhattan a zaplavali si v Atlantiku. Vlny byly naprosto skvělé. Maličká Dora je snad to nejhezčí a nejspolečenštější dítě, takže jsem se rozhodně nenudil :-) Nemluví sice anglicky, ale zatím jenom maďarsky, ale neměl jsem pocit, že by to něčemu vadilo. Večer jsme si dali nášup v restauraci s mořskými specialitami. Způsobil jsem netriviální problémy Mariovi tím, že jsem si dal pivo (zkusil jsem americký Bud, když už jsem o něm tak moc slyšel, je fakt, že nic dobrého). Objevilo se pak na účtě a bylo by prý nemožné ten účet nechat proplatit. V Holandsku máme tedy daleko jednodušší formality.

Přelet

18.9. zbytky hurikánu Ivan New York z letadla Koupil jsem si letenky přes americký low-fare Expedia. Let tam jsem kvůli ceně původně naplánoval s 2 přestupy ve Washingtonu a Chicagu; i tak mě to ale stálo $200. Asi bych tam i doletěl, kdyby společně se mnou na letiště nedorazil Ivan. Znáte Ivana? Ne, to není postgrad z Rutgers, z DIMACSu, z IAS, dokonce ani můj kámoš, ale hurikán, který zpustošil Floridu a pak se vydal na sever. Naštěstí se cestou notně rozšířil a ztratil sílu. Ale i tak to, co dorazilo k nám, bylo docela drsné. V autě na letiště (díky, André!) jsem si říkal, že se letadla asi zpozdí. Nikdo nám ale neřekl krutou pravdu hned do očí, takže zpoždění stoupalo jako nějaký jack-pot po půlhodinách až ke 4 hodinám. To už jsem samozřejmě prošvihl všechny přípoje.

Washington D.C. z letadla Washington D.C. z letadla Musím velmi pochválit americký systém low-fare společností. Moje původní letenky byly přes 2 různé společnosti. Když jsem se na check-in šel zeptat, co teď, tak mě zadarmo přebookovali na přímý let o několik hodin později. Něco takového v Evropě neexistuje, letenka prostě padne. Dokonce tady podávají občerstvení i na low-farech. Navíc jsem se při hledání spojení nemusel probírat ručně seznamem 40 samostatných společností a ručně je kombinovat, ale na jedné stránce mi vyhledávač našel všechny kombinace a já si jen vybral tu nejlepší. Dokonce tu existuje i služba, kde se letenky smlouvají. Klient si řekne vlastní cenu a přepravce to buď vezme nebo ne. To jsem ale nezkoušel, protože za nízkou cenu se platí nejistotou přesné doby odletu.

<< >>

:-)